Už podruhé (takže se tomu dá říkat tradice) jsme odjeli na soustředění do Sedlčan. Proti loňsku jsme si výrazně polepšili s počasím – zatímco loni často pršelo, takže jsme občas museli v tělocvičně uklidit spacáky a karimatky do rohu a trénovat na parketách, letos jsme to měli na úrovni profi týmů z Major League. Ty se vždycky připravují na Floridě nebo v Arizoně. A naše letošní podmínky na hřišti byly úplně stejné. Čtyři a půl dne na rozpálené plotně (softballovém hřišti klubu Pegas Sedlčany), dvě a půl hodiny dopoledne a tři a půl hodiny po poledním klidu a ještě jsme neměli dost. Takže jsme si na závěr ještě přidávali nadhazování.
Zázemí v tělocvičně KDS nám poskytlo možnost připravovat si snídaně a vařit večeře. Kromě posledního dne, kdy jsme si slavnostně objednali pizzu a potom odešli do místního kina, abychom se v pronajatém sále dozvěděli něco o složitých cestách v profesionálním baseballu.
Soustředění se alespoň částečně účastnilo 20 hráčů, celé ho vedli Petra s Roburem za vydatné podpory Katky Piskové a s částečnou účastí Ngoca a Vojty.